Rozhovor s Romanem, zakladatelem Bosque Medicinal

Jak dlouho žiješ v Ekvádoru a co Tě sem přivedlo?

Kolem roku 2002 jsem žil ve Španělsku, kde jsem se setkal s ekvádorským mistrem z kmene Shuarů. Naše setkání bylo natolik intenzivní, že jsem okamžitě chtěl vidět zemi původu jeho tradice. Byl jsem silně přitahován deštným pralesem. Během mé druhé návštěvy Ekvádoru začátkem roku 2011 jsem měl štěstí, že jsem zůstal s rodinou šamana Miguela Chiriapa komunitě Shuarů Kupiamais, poblíž města Gualaquiza v ekvádorské Amazonii. Následující měsíc jsem žil v jiné Shuarské komunitě – San Carlos – spolu s dalším českým rodákem, Miroslavem Vojtkem, známým jako Míra Jempe. Blízký kontakt s přírodou na mě zapůsobil tak, že jsem se rozhodl přesunout z Čech do Ekvádoru. Tehdy jsem hodně přemýšlel o svých nenarozených dětech. Děti žijící v amazonském deštném pralese vypadaly mnohem šťastnější, zdravější a soběstačnější, než ty z mé vlasti. Chtěl jsem, aby mé děti byly stejné. Také jse chtěl lépe porozumět sám sobě, přírodě, její ochraně, léčivým rostlinám a jejich využití k léčení. Dnes žiji tady již téměř pět let spolu s mou partnerkou Sněženkou. Mojí dceři jsou tři roky a můj úkol tady je zahradničení a léčení.

Jaká je obecně situace v ekvádorském pralesu a Jižní Americe?

Situace je mnohem horší, než jsem si kdy myslel. Ve škole nám bylo řečeno, že Amazonie je plícemi naší planety a že stromy produkují kyslík. Ale jedna třetina amazonského deštného pralesa zmizela ze Země. Od roku 1978 bylo vykáceno 750 000 km² deštného pralesa. Pro srovnání – rozloha České republiky je 78 866 km². To znamená, že plíce naší planety mohou fungovat jen stejně dobře jako plíce kuřáka. Další důležitou funkcí deštného pralesa je zadržení vody. Toho lze dosáhnout díky jeho specifickému klimatu. Odlesňováním je tato přirozená funkce krajiny zničena. Například vytvářením pastvin pro chov dobytka, hlavně krav, ničí lesy nejen v Amazonii, ale i lesy jiných klimatických pásů, například horských a mlžných lesů. V Ekvádoru je těžké najít souvislý pás lesa. Bohužel suché horské hřebeny můžete v dnešní době vidět všude, ať už v Ekvádoru, Peru, Kolumbii, Bolívii, Venezuele nebo Brazílii. Třetím problémem je velká produkce oleje a težba zlata, stříbra, mědi, uranu a dalších materiálů. Zahraniční korporace využívají zkorumpovaných politiků a nedůsledných ekologických zákonů v takzvaných zemích “třetího světa” a vesele znečišťují zásoby podzemních vod, otravují vzduch a kácejí lesy. V současné době se zrovna odehrává (7/2016) těžba zlata, stříbra, mědi a uranu na 70000 ha chráněné oblasti Cordillera de Condor nebo produkce oleje v národním parku Yasuni. Je alarmující, že tyto zahraniční společnosti ignorují skutečnost, že jeden hektar těchto chráněných oblastí je domovem pro více rostlinných druhů, než je celý kontinent Severní Ameriky. Žádná ze společností nenapravuje škody způsobené těžbou. Existují důkazy o změně klimatu a narušení vzácné a křehké biologické rozmanitosti ovlivňuje životy mnoha živočišných a rostlinných druhů. Ani lidé nezůstali ušetřeni – rtuť se nachází v řekách, odkud jsou zvyklí pít vodu a lovit ryby.

Proč myslíš, že projekt zřízení výzkumného a vzdělávacího centra s botanickou zahradou přinese nějaké změny?

Projekt na podporu ekologické rezervace El Paraíso je zaměřen především na ochranu deštného pralesa a jeho biodiverzitu. Území s názvem Area de conservación y Reserva Ecologica “El Paraiso” (El Paraíso znamená ráj) v ekvádorské provincii Morona Santiago je součástí přírodní rezervace Runahurco a rozkládá se na ploše 588 907 ha. Rezervace je v samosprávě obyvatel obce Tumbez, která leží 27 km severně od města Gualaquiza v provincii Morona Santiago. Část rezervace a jejího okolí je na půdě řady soukromých vlastníků. Ti nabízejí svou půdu k prodeji a to představuje pro rezervaci velké riziko. Pokud se nám podaří koupit tuto nabízenou půdu včas, můžeme ji chránit, znovu zalesnit a později propojit s rezervací. Chceme vybudovat botanickou zahradu a vzdělávací centrum, kde se každý bude moci seznámit s významem tak křehkého ekosystému, jakým je deštný prales. V pralese roste velká řada stromů, jako například Sangre de Drago (dračí krev), Uňa de Gato (kočičí dráp) nebo Ayahuasca (liána duše). Budoucí návštěvník centra bude mít možnost seznámit se s těmito rostlinami, s prostředím, kde rostou, s léčebnými účinky a tradiční formou jejich užívání. Pro projekt zalesňování bude k dispozici lesní školka se sazenicemi stromů a dalších rostlin. Uvdomujeme si, že naše činnost je jen jako zrnko písku v poušti, a práce, která je třeba udělat pro zachování udržitelného života na Zemi je ještě spousta. Kdo ví, kam lidstvo míří … Ale myslím, že je důležité mít pozitivní příklad. Jsme inspirováni projekty, které již byly úspěšné. Možná i náš projekt povzbudí někoho, kdo už nechce sedět nečinně. My všichni jsme bytosti s velkým tvůrčím potenciálem a můžeme měnit svět kolem nás. Vědomí toho mi dává naději. Věřím, že v budoucnosti budeme žít v souladu s přírodou a se sebou samými.