“Chuť Ráje“

To, co zažijete v amazonské džungli, se nedá slovy popsat. Lidé z projektu BosqueMedicinal mě ale přesto požádali, abych své zážitky z ráje hodila na papír. Budu se snažit ze všech sil Vám slovy popsat, co se děje, když navštívíte Amazonii.

Zdá se, že lidé často sní o ráji – toužíme po mystickém zážitku nebes. Myslíme si, že nám na zemi chybí přesahující nebeský aspekt. Ale stačilo pár nocí v džungli, abych se znovu spojila s nebeským elementem, který existuje hned vedle nás, tady na Zemi. Vypadá to jako holé šílenství, že lidé drancují amazonskou džungli jen kvůli penězům. Já našla bohatství v prostém procházení se džunglí nebo při spaní pod hvězdným nebem Amazonie. Všechno bohatství máme přímo na dosah ruky. Prožít život, aniž by se člověk do Amazonie podíval, by znamenalo nevyužít možnost toho bohatství objevit a prožít, byť jsme ho měli přímo před nosem.

V budhistické tradici hraje důležitou roli spojení s božskou podstatou skrze dech. V Amazonii nejspíš budhistické praktiky nenaleznete, ale není nic těžkého se spojit se zbožností dechu. Nechtěla jsem do tohoto textu vnášet náboženství, ale zdá se nemožné ignorovat element vzduchu v Amazonii. Kdo by si pomyslel, že i prostý dech může být tak léčivý? Ve městech jsme obklopeni vysokými budovami, výfukovými plyny z automobilů a chaosem času. Zdá se, jako kdyby se tyto věci neustále snažily blokovat naše pocity míru, relaxace a prožívání mystiky. Na dýchání v ruchu a zaneprázdněnosti západních měst není místo. Nevzpomínám si, že bych byla kdy tak vděčná za čerstvý vzduch, v takové divoké hojnosti, jako při procházkách rájem. Nevěřili byste, jaký rozdíl může s psychikou udělat dýchání čerstvého vzduchu, který není kontaminovaný zplodinami a dokonce ani hlukem. V Amazonii se zvuk ptáků mění na vzduch k dýchání. Představte si, že se nadechujete zvuků Amazonie a dáváte prostor těmto zvukům proudit vaším tělem. Vstoupit do džungle znamená přímo prožít plíce této planety. Čím více stromů z Amazonie pokácíme, tím více se oddělíme od dechu planety Země a tím i od našeho dechu, našeho pokladu, našeho božství.

Většina z nás, žijící západním životním stylem, doslova nikdy neměla zkušenost s pitím vody přímo z jejího zdroje. Vypadá to, že v Amazonii se dostávám k základům života, a je to přesně to, po čem moje tělo toužilo už tak dlouho. Věděli jste, že voda přímo od zdroje je živá? Obsahuje všechny minerály a vitamíny, které tělo potřebuje k tomu, aby fungovalo na optimální úrovni. Není potřeba doplňovat další vitamíny, ani tak obrovská spotřeba potravin. Voda obsahuje tolik života, že i její chuť je mnohem sladší a bohatší. Vzpomínám si, jak jsem procházela pod vodopádem v Amazonii a cítila jsem se, jako kdybych právě se probudila po několika dnech spánku. Vybavuji si, jak mě napadlo – samozřejmě! Takový pocit by měla voda dávat! Je to síla, která dává život mému tělu, a moje tělo je složeno převážně z vody. Proč je tak těžké se s těmito pocity spojit při sprchování ve městě? Je jasné, že voda ve městech už ztratila všechny své živé prvky, které nás doslova nabíjejí životem. Pití a sprchování amazonskou vodou naplnilo mé tělo pocitem pohody, který se úplně rozprostřel mým emočním i duševním zdravím.

Amazonská džungle má takovou sílu, která mě naplno pohltila, až jsem zapomněla, že na Zemi existuje i nějaké jiné místo. Je tak neuvěřitelně krásná, až hypnotizující. Tato část planety v sobě třímá tolik lásky, tajemství a místu, které všichni tak zoufale hledáme. Když jsem tam, nemusím tyhle aspekty ani hledat. Přicházejí samy a s lehkostí. Jsem naprosto unesená Amazonií, jako kdyby byla sama o sobě jednou z mocných psychedelických látek, které tam rostou. Kdysi dávno jsem se vydala hledat do Amazonie léčivé rostliny, ale už jen pobyt v džungli je léčivý. Není divu, že tam rostou některé z nejvíce hojivých rostlin – její vibrace je celá o léčení. Když procházím tímto rájem, vlastně si vůbec nemohu pomoci pomoct a vytvářím si s ním instinktivní vztah. Chce se mi plakat při myšlence, že zde lidé staví silnice, vykusují kusy krajiny a těží. Cítím se i fyzicky traumatizovaná představou, že někteří lidé se snaží zranit amazonskou džungli.

Bláznivá věc je ta, že obvykle vůbec nejsem aktivista! Ještě nikdy se nestalo, že bych za něco chtěla bojovat. Jsem zpravidla první osobou, která se aktivismu vyhýbá. Myslím si ale, že nyní nechci ani tak bojovat, jako spíš chránit – stejně jako lvice chrání svoje mláďata. Do Amazonie jsem vstoupila s otevřenýma očima a otevřeným srdcem a ona mě poslala ven s duchem milující matky, o kterém jsem ani nevěděla, že ho mám v sobě. „Ráj“ je mnohem širší termín, než je naše omezená mysl schopná pochopit a přijmout. Neleží mimo naši planetu ani mimo nás. Ráj je příroda, ve které žijeme. Je to amazonská džungle. Nemusíte čekat na svou smrt, abyste zažili ráj. Můžete ho zažít právě teď, právě tady a v tomto životě. A popravdě – pokud budete stále jen čekat na posmrtný život, nikdy se nebudete cítit jako v ráji. Ráj je malý poklad, který máte na dosah ruky, a objevíte ho v okamžiku, kdy vyrazíte do přírody nebo stojíte pod vodopádem.

Jsem tak vděčná společnosti BosqueMedicinal za projekt, který vytvořili, a za to, že mi dává šanci být součástí něčeho většího, než jsem já. Dává mi příležitost udělat z ráje něco jako svůj domov. Se svým srdcem na správném místě se vždy cítím bezpečně při vstupu do amazonské džungle, protože vím, že mě přijímá s láskou. Vím, co nám skutečně nabízí – příležitost okusit ráj.

Sara Ghaly

unnamed

finish_back

BosqueMedicinal-cesky

KDO STOJÍ ZA PROJEKTEM?

ROMAN KOLLÁR

Screen Shot 2016-07-20 at 1.15.19 PM

 

Jak dlouho žijes v Ekvádoru a proč jsi se rozhodl odjet a zůstat?

V roce 2002 jsem pobýval nějaký čas ve Španělsku, kde jsem se potkal s ekvádorským šamanem z kmene Šuarů. To setkání bylo tak intenzivní, že jsem chtěl poznat zemi, ze které pochází jeho tradice. Hodně mě to táhlo do deštného pralesa.

Začátkem roku 2011 při mé druhé návštěvě Ekvádoru jsem měl to štěstí pobýt měsíc s rodinou šamana Miguela Chiriapa žijící šuarské komunitě Kupiamais poblíž města Gualaquiza v ekvádorské Amazonii. Další měsíc jsem strávil v další šuarské komunitě San Carlos, kde toho času žil můj rodák Miroslav Vojtko, známý jako Míra Jempe. Ten blízký kontakt s přírodou, džunglí mě oslovil natolik, že jsem se rozhodl přestěhovat z Čech do Ekvádoru. Hodně jsem při tom myslel na mé nenarozené dítě. Místní děti, žijící v prostředí amazonského deštného pralesa mi přišli nějak více šťastní, bezprostřední, všeobecně zdraví a soběstační. Chtěl jsem to samé pro mé děti. Sám za sebe jsem zde chtěl porozumět více sám sobě, přírodě, její ochraně, léčivým rostlinám a jejich použití při léčení.

Dnes tu žijeme s přítelkyní Sněženkou skoro pět let a mé dceři jsou tři roky. Já se tu živím prací v lidovém léčitelství a zahradničením.

Jaká je situace pralesů v Ekvádoru a v Jižní Americe celkově?

Situace je horší než jsem si myslel. Ve škole nás učili, že Amazonie jsou plíce naší planety. Stromy procesem fotosyntézy pohlcující kysličník uhličitý a z vody vyrábějí kyslík. Jedna třetina deštného pralesa celé Amazonie zmizela s povrchu zemského. Jen od roku 1978 bylo vykáceno 750 000 km² deštného pralesa. Jen pro představu rozloha České republiky je 78 866 km². To přeneseně znamená, že se nám o výrobu kyslíku starají plíce silného kuřáka.

Další důležitou funkcí lesa je také zadržet vodu. Vytváří vlastní specifické klima. To pomáhá přirozeně zadržet vodu. Odlesněním, například pro komerční zemědělství, se tato přirozená funkce krajiny znemožní. To je podle mě problém zde v Ekvádoru. Například chov dobytka, hlavně krav zde neničí lesy jen v Amazonii, ale i lesy jiných klimatických pásů, jako např. horské a mlžné lesy. Je těžké zde najít souvislý pás lesa. Vyprahlé hřebeny hor, namísto zelených hvozdů jsou k vidění nejen po celém Ekvádoru, ale i v Peru, Kolumbii, Bolívii, Venezuele, Brazílii.

Dalším problémem jsou velkoplošné těžby ropy, zlata, stříbra, mědi, uranu a jiných. Zahraniční společnosti využívají politiků otevřených pro korupci a nedokonalých zákonů o životním prostředí zemí takzvaného „třetího světa“ a vesele si kontaminují podzemní zásoby vody, otravují vzduch, kácejí prales. Ekvádorským příkladem je právě začínající (7/2016) těžba zlata, stříbra, mědi, uranu na rozloze 70000 ha chráněného území Cordillera de Condor, nebo těžba ropy v oblasti národního parku Yasuni.

Zastrašující je, že tyto zahraniční společnosti v honbě za nerostnými zdroji, s klidným svědomím ignorují fakt, že na jednom hektaru těchto chráněných oblastí se nachází více rostlinných druhů než na celém území Severní Ameriky. Žádná z nich nenabízí žádné velkolepé opravy škod způsobených těžbou. Narušení vzácné a křehké biodiverzity ovlivňuje životy mnoha živočišných i rostlinných druhů. Lidi nevyjímaje. Již teď se zde silně projevují klimatické změny. Rtuť nalezneme v řekách, ze kterých jsou lidé doposud zvyklí pít vodu a lovit ryby.

Proč si myslíš že je důležitý tento projekt, založení rezervace, vzdělávacího centra, botanické zahrady?

Projekt podpory ekologické rezervace El Paraíso je zaměřen hlavně na konzervaci deštného pralesa a jeho biodiversity. Území s názvem Área de conservación y reserva ecologica „el Paraíso“ (Zóna konzervace a ekologická rezervace El Paraíso – ráj) v ekvádorské provincii Morona Santiago, je součástí přírodní rezervace Runahurco a jde o oblast o rozloze 588,907 ha. Je to rezervace s vlastí samosprávou obyvatel vesnice Tumbez 27km severně od města Gualaquiza, provincie Morona Santiago.

Část rezervace a jejího okolí je na pozemcích soukromích vlastníků. Ty jsou nabízeny k prodeji, což je nebezpečím pro celou rezervaci. Pokud se nám pozemky podaří odkoupit včas, můžeme je chránit, odlesněné zalesnit a časem připojit k rezervaci. V plánu je vybudování botanické zahrady a vzdělávacího centra, kde si návštěvník bude moci na vlastní kůži, oči, nos připomenout a poučit se o důležitosti a křehkosti těchto ekosystémů. Například je zde velké množství stromů Sangre se Drago – dračí krev nebo liány Uňa de Gato – kočičí dráp a Ayahuasca – liána duše. Budoucí návštěvník by se zde mohl seznámit s těmito rostlinami trochu blíže, prostředím ve kterém rostou, s jejich léčivými účinky a tradiční formou užívání. Pro zalesňovací projekty by zde byla školka se sazenicemi stromů a různých rostlinných druhů pro možnost navracení jich do poškozených ekosystémů.

V celkovém měřítku jde o zrnko písku v poušti práce, která je třeba udělat k zachování udržitelného života na zemi. Kdo ví kam se řítí budoucnost celého lidstva. Důležitost vidím v pozitivním příkladu. My jsme se inspirovali z příkladů již fungujících projektů. Třeba i náš projekt bude inspirací pro další lidi, kteří nechtějí jen lamentovat v baru nad nesmyslností bytí. Uvědomění, že jsme bytosti s velkou potencí tvořit a měnit svět kolem nám dává naději k lepším zítřkům. Budoucnost v harmonii sami se sebou i s přírodou kolem nás.

Chceš něco vzkázat lidem?

Na stejné zemi co my, žijí s námi stromy. Tak pojďme v klidu být, v míru s nimi žít.

Buďte zdrávi lidé dobří!

 

 

PETRA HLAVÁČKOVÁ

9

 

Kdo jsi a Jaká je prozatím tvá životní cesta?

Pocházím z Brna, kde jsem vystudovala obor vědecká kresba a ilustrace na Střední škole umění a designu. Následoval obor animace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Od začátku mi ale bylo jasné, že animace není to pravé, potřebovala jsem živější médium a práci s lidmi.

Jaký je tvůj vztah k Jižní Americe ?

Volání divočiny a pralesa přicházelo několik let. zhruba před třemi lety přišla první velká transformace. Cesta do Jižní Ameriky a začátek přeprogramování. Věnovala jsem se kresbě, která si v pralese začala žít vlastním životem. Stala jsem se médiem. Džungle tvořila symboly skrze mne. Byla jsem se pozorovatelem, chtěla jsem vědět, co je mi nejpřirozenější. Toužila jsem odprostit se od prvoplánovosti, společenských měřítek a tvůrčích bloků a jen sledovat, co vzniká, když racionálně neovlivňuji výsledek.

Na cestě se postupně transformovaly hodnoty, názory na život, způsob vnímání a myšlení. Procestovala jsem Peru, Ekvádor, Mexiko, Kolumbii, setkávala se s učiteli, curandéros, prošla očistami. Možná díky dobré konstelaci, nebo odměně za odvahu, se každý výlet do Jižní Ameriky stal nadpozemským zážitkem.

Proč si myslíš, že je důležitý tento projekt ochrany pozemku, založení rezervace, vzdělávacího centra, botanické zahrady?

Přeji si, aby tohle místo a jeho čistě ryzí energii mohlo zažít co nejvíce lidí. Jenže mám strach, že to nebude už za pár let možné. Nebude co sdílet. Nebude kam se jet léčit, napojit se, nebude kam jet najít sebe sama skrze matku Zemi a přírodu v neporušené podobě. Místní s námi nebudou sdílet radost a lásku, ale peníze a strach. Stejně, jako to děláme my.

Zároveň jsem si vědoma, že je pokrytecké chtít po místních obyvatelech, aby neprodávali pozemky, ale raději se snažili chránit a rezervovat tamnější přirodu kterou si my zničili a jezdíme se na ni koukat právě za nimi. Vzali jsme si přírodu a učinili ji prostředkem k zajištění naší pohodlnosti. Změnili jsme ji na věci k usnadnění života. Prodej pozemků je cesta k penězům, za které mohou domorodci poslat své děti do škol. Do budoucnousti už ale nikdo nedohlédne. Pro lidi tady je těžké cítit empatii s tím co se děje na druhé straně světa. Napojit se, uvědomit si kolektivní vědomi a fakt, že jsme také nepřímo ovlivněni. Iluze, ve které žijeme nás učí, že jsme tu sami za sebe. Separovanost jednotlivce ke všemu, co se ho bezprostredně netýká.
Proto je dalším cílem inspirovat lidi k vědomí, že každá, i sebemenší pomoc, která se na první pohled zdá bezvýznamná, je naopak veledůležitá a poukazuje na situaci dnešního světa.
Celý projekt bude mapován místními a dalšími lidmi mající území na starost. Zajištěná fotodokumentace a informace ze vzniku a dění v místě budou sloužit jako zpětná vazba a důkaz správně investovaných financí.

 

VERONIKA SCHIRAMNOA NOA

13867142_152686201828590_22595069_n

Co Tě přivedlo k zájmu o pralesy a latinskou Ameriku ?

Jednou jsem si dala inzerát na bydlení. Přihlásil se mi člověk, se kterým jsem později opravdu bydlela. Tento člověk mi předal informaci o moji životní cestě. Později jsme se setkali v Ekvádoru. S ním a jeho rodinou jsem pobývala nějaký čas v pralese v kmeni Šuarských indiánů. Fascinovali mě svoji čistotou, přirozeností a jednoduchostí.

Když jsem poprvé vstoupila do pralesa, cítila jsem velmi hluboce ohromnou moc této přírody, která má obrovskou sílu. Cítila jsem na každé kapce vody, která mi kapala na kůži a ve vzduchu, který moje plíce dýchaly, že moje pižmo přináší cizí informaci. Tato příroda mě nerozeznává. Jsem odjinud. Jsem z Evropy, a tam je naše příroda značně odlišná.. Na tento pocit nikdy nezapomenu… Fascinovala mě magie pralesa a táhla mě zpět. Jsem malířka a zajímám se o rostliny. Bylo pro mě neuvěřitelné chodit pralesem a nalézat v životní podobě a ve skutečnosti různé druhy rostlin a trávy, se kterými jsem se v Evropě setkávala v atlasech nebo na vietnamských tržnicích coby umělými. Navštívila jsem několik míst v džungli a na každém z nich se těžilo. V noci jsem neslyšela hlasy pralesa, který právě ožívá, ale nedalekou těžbu…

V té době jsem hodně přemýšlela nad smyslem života. Cítila jsem silné volání po životě v panenské čistotě přírody, v harmonii a v souznění s ní. Moje první návštěva Ekvádoru mě totálně rozdrtila programy evropské kultury a začala jsem na životy nahlížet znova a svýma vlastníma očima. Začala jsem silněji slyšet hlas svého nitra, který byl celistvější a já jsem začala cítit správný směr moji cesty. Tam jsem zažívala čistou energii radosti a štěstí.

Co Tě táhlo se vrátit zpět do latinské Ameriky ?

Prales mě volal. Vrátila jsem se tam znova v letošním roce v lednu opět do rodiny šuarských indiánů. Máme se od nich mnoho co učit.. Životní elementy jsou součástí jejich denních životů. Chodí bosí, jsou v neustálém kontaktu se zemí, vaří na otevřeném ohni. Děti jsou hravé, nebojácné, nezraněné.. Žijí v harmonii s přírodou a její dary jsou pro ně posvátné. Jsou znalí v léčitelství bylin a různých posvátných medicín. To vše díky pospolitosti kmene a pokračování v tradicích, které se dědí do dalších pokolení…

Od mojí poslední návštěvy se však mnohé změnilo. Děti žvýkaly žvýkačky, papírky od nich různě pohazovaly po zemi… atd. Přibyla místa v pralesech, která jsou ničena těžbou. Půdu v pralese kupuje Čína..Nutilo mě to zamýšlet se nad sociálními otázkami – kam současná doba směřuje? Jaký význam mají peníze? Mají peníze větší hodnotu, než naše životy ? Kde si můžeme koupit čistý vzduch ? Od plic světa- od pralesů a nebo někde v obchoďáku s nápisem ČISTÝ VZDUCH Z LATINSKÉ AMERIKY AKCE 2 + 1 zdrama !!

Jak ses dostala k projektu Forest.ink ?

Koncem února jsem cestovala po Ekvádoru se svoji spolužačkou ze střední školy. Taky ji zavolal prales.. Byly jsme zdrceny situací, která v latinské Americe je. Pralesy ubývají, vzácné rostliny, stromy a živočichové s nimi. Cítily jsme se rozervány, jakoby se současný stav přírody vrýval do našich těl a ta nemohla dýchat. Byla devastovaná.. Už nás nebaví nechávat se denně zasypávat miliony informací z uměle vytvořeného systému, který postupně a velmi pečlivě likviduje naše životní energie, a rozhodly jsme se informovat o pravdě, upozorňovat, probouzet společnost a žádat o pomoc!!!! Není čas spoléhat na to, že zrovna mě se toto netýká. Týká se to každého z nás, jelikož všichni žijeme na jedné planetě, dýcháme stejný vzduch a chceme žít !

Jak můžou lidé v různých koutech světa pomoci?

Je možné se zapojit do našeho projektu. A to finančně-přispět jakoukoli částkou. Využít tetovacího dne, který se uskuteční 17.9 v Chemistry gelery nebo aukce obrazů od Českých i zahraničních autorů. Všechny peníze budou použity na koupi pozemku v pralese. A nemáte-li mnoho peněz,každý může začít sám u sebe, a to přestat podporovat farmaceutický průmysl, omezit nákup plastů, igelit. sáčků, recyklovat papír, být šetrný k přírodě-šetřit papírem, přestat nakupovat v supermarketech atd.. Jednoduše chovat se skromně a nenápadně, nebýt přírodě na obtíž a denně jí děkovat. Jsem si vědoma, že v současné egoistické společnosti není vůbec jednoduché žít tyto možnosti.

Není čas spoléhat na to, že zrovna mě se toto netýká. Týká se to každého z nás, jelikož všichni žijeme na jedné planetě, dýcháme stejný vzduch a chceme žít !

Co by jsi ráda vzkázala lidem ?

Příroda je mocnější, než my sami. Díky ní my jsme tady. Jí vděčíme za naše životy. Spojme naše síly a pomozme jí, ať můžeme v klidu žít!!