Přírodní fascinaci

Od malička mě fascinovala příroda, vesmír a svět kolem mě. Jak je vše dokonalé. Pokud jsou rostliny, zvířata ve svém přirozeném prostředí, tak vše funguje podle přírodních zákonů. Lidské tělo je taky dokonalé. Člověk se ale začal ke všemu na této planetě chovat majetnicky, začal si přivlastňovat lesy, vodu, zvířata a začal zasahovat do přirozeného chodu. Začal se tak chovat i k ostatním lidem a dokonce sám k sobě. Moje dětství citlivé holky, která cítila spoustu věcí a nevěděla co s tím bylo pro mě hodně náročné. Styděla jsem se mluvit o svých pocitech o tom co prožívám a o čem přemýšlím. Připadala jsem si k ničemu, ošklivá, hloupá a bez sebevědomí. Skoro jsem nemluvila, styděla jsem se, že řeknu něco špatně. Dospělý mi ukazovali, že je to prostě tak, je normální se tak cítit, oni se tak taky cítí. Já to stále nechtěla přijmout. Měla jsem kamarády a milující matku, ale připadala jsem si občas tak sama. Nikdy nezapomenu na dědu, který mě podporoval v kreslení, ruskou babičku, která mi vyprávěla o bylinkách a o našich kořenech. Zeleninu, kterou jsem si utrhla na zahradě a chutnala tak jak má. Tyto vzpomínky jsou pro mě zásadní.

Četla jsem knihy, které mě hodně posouvali dopředu v pochopení světa a lidí, přesto jsem byla hodně zmatená. Začala jsem postupem času potkávat lidi, kteří mi rozumněli. Nestyděla jsem s nimi sdílet věci o sobě a co cítím.  Tím jsem zjistila, že v tom nejsem sama. Každý něco prožívá. Zkusila jsem velký stres v práci, pít hodně alkoholu, pracovat až na čtyřech projektech najednou a zhroutit se několikrát vyčerpáním a vlastně i díky tomu jsem pochopila hodnotu sama sebe. Přestala jsem pít alkohol, tedy nevědomě pít alkohol, přestala jsem jíst věci, co mi nedělají dobře a začala hodně dýchat a věnovat se nejen svému tělu ale jak se cítím. Začala jsem říkat pouze pravdu, nemyslím si nic špatného v duchu, protože každá křivda a špatná myšlenka se v nás zabydlí a pokud jí krmíme, tak se prohlubuje a pak se špatně dostává ven. Zlepšila jsem si vztahy kolem sebe. Rodina je tak důležitá a to nejen ta pokrevní. Uvědomovat si ale své kořeny, svůj rod a nebo jen říkat své mámě a svým kamarádům jak je mám ráda je pro mě velká úleva a naplňuje mě radostí.

Moje úzkosti a vnitřní hlas, který mě srážel odešly. Nebyli to rodiče nebo lidi, které jsem ve svém životě potkala a vinila je za své špatné pocity. Byla jsem to já a oni mi jen ukazovali, co mám v sobě. Každý se v každé situaci chová nejlíp jak umí, někdo to zatím moc neumí, ale i přesto děkuji těm, kteří mi něco takového ukázali, ať špatné nebo dobré. Rozhodla jsem se, že budu dělat věci nejlépe jak umím. Jsem tu teď, starám se o sebe a je mi moc dobře. Kolem mě jsou úžasní lidi a díky nim se můžu neustále posouvat dál. Chtěla jsem se podělit o tento příběh, protože neustále zjišťuji, že kolem mě je většina lidí, co má úzkosti a necítí se dobře nebo má špatné vztahy. Proto bych touto cestu chtěla ukázat, že jsi to ty, kdo si vytváří překážky. Vše už dokonalé je, tak to nech plynout a uvolni se, starej se o svou rodinu a svět kolem tebe a několikánásobně se ti to vrátí.

 

Signup to our newsletter below to stay informed of new posts and updates.